Váš košík je prázdný

Icon_header_basket
Banner-5
Banner-4

Historie spodního prádla

Napadne Vás při každodenním oblékání do spodního prádla, kde se vlastně vzalo ?

Trenky, slipy

   Prvním doloženým předchůdcem pánského spodního prádla byla bederní rouška. Ta samozřejmě neměla cudně bránit zvědavým pohledům, ale sloužila jako ochrana proti zimě a úrazu.

   Ve starověkém Římě se především na sportovní aktivity, ale i pod tógu nebo tuniku nosilo subligaculum. To byla bederní rouška omotaná kolem těla, takový předchůdce dnešních šortek. Mohli je nosit jak muži tak ženy.

    Spodky jako takové se zrodily ve 13. století, kdy je pod oděvem začali nosit muži ze všech společenských tříd. Byly dlouhé od pasu po lýtka, kde se uvazovaly. Když později přišly do módy obnažené mužské nohy v punčoše, spodky se zkrátily a v přední části se začal objevovat praktický poklopec. Díky tomu mohli muži močit bez zbytečného obnažování.

    Postupem času se k dolnímu dílu přidával i horní díl, až se koncem 19. století zrodil velice oblíbený spodní oděv - pánský overal.

    Koncem 30. let 20. století se začaly prosazovat trenýrky a slipy. Dosavadní šňůrky nebo knoflíky v pase nahradila pohodlnější a praktičtější guma.

 

Dámské kalhotky

     Stejně jako u mužů je za prapředka dámského spodního prádla považována bederní rouška.

     Spodní kalhotky se mezi dámami ujaly až v 19. století. Prvními nositelkami byly baletky, prostitutky, jeptišky a malé dívky. U dospělých žen bylo zcela běžné, že žádné spodní prádlo neměly. Vrásky na čele to přidělávalo především lékařům, kteří varovali před možnými záněty a nastydnutím. Situace se dlouho neměnila až dodoby kdy se do módy znovu vrátily sukně s vyztuženými krinolínami, pod kterými byla zima. Tehdy se zrodily tzv. dámské spodky. Zajímavé na nich bylo, že to byly dvě samostatné nohavice, takže byly v rozkroku opatřeny šikovným rozparkem.

     Zatímco dnes jsou takové kousky k vidění jen v sekcích erotického prádla, tehdy to bylo praktické opatření, aby se ženy nemusely při každé návštěvě toalety složitě svlékat.

 

Korzet

      Extrémně štíhlý pas a vytvarovanou postavu chtěly mít ženy od nepaměti. Již ve starověké Krétě se kolem roku 1800 př.n.l. ženy soukaly do oděvu podobného korzetu, který byl vyroben z měděných plátů. Řekyně si zase tělo obepínaly řadou pásů.

     Obdobná móda se začala prosazovat znovu ve 13. století kdy dámy začaly toužit po formované postavě. Používání korzetů nebylo rozhodně nic zdravého. Těsně šněrované ženy nemohly sedět, natož dýchat a často omdlévaly. Pravidelné stahování mohlo způsobit i deformaci vnitřních orgánů a někdy se prý podařilo zlomit žebro , které mohlo například zranit plíce. Postupem doby se korzety staly symbolem společenského postavení. Za jejich rozšíření prý může manželka francouzského krále Jiřího II., Kateřina Medicejská, která údajně nechtěla, aby na dvoře byly ženy s vyvinutějším poprsím. Ideální bylo mít v pase 40 centimetrů. Kult štíhlého pasu se držel až do začátku 20. století. Podlehla mu i Alžběta Bavorská, která se do korzetu nechávala stahovat a nakonec i zašít. " Odměnou " jí bylo 47 centimetrů v pase.

 

Podprsenka

   Přestože se již koncem 19. století objevilo několik patentů na spodní dámské prádlo, které mělo nahradit stísňující a nezdravé korzety, je za oficiální objevitelku podprsenky považována až Marie Phelps Jacobová.

     Podle tradované historky se chystala na ples a nepostradatelný korzet se pod její krásné šaty z jemné látky nehodil, nevzhledně trčel a vylézal z výstřihu. Proto si v rychlosti, něco jako podprsenku spíchla ze dvou hedvábných kapesníků a stužky. Její model zaujal a tak si ho nechala v roce 1914 patentovat. Zavádění nového vynálezu ale bylo pro nezkušenou obchodnici příliš složité, proto svůj patent prodala společnosti Warnes Brother Corset Company a výrazně při tom prodělala. Zatímco ona dostala 1500 dolarů, firma v následujících 30 letech dokázala vydělat 15 milionů.